|
|
Propria ve starších cestopisech
KOLÁŘOVÁ, Petra
Tématem diplomové práce jsou vlastní jména osob a vlastní jména místní v cestopisu Kryštofa Haranta Putování aneb cesta z království Českého do města Benátek, odtud po moři do země Svaté, země Jůdské a dále do Egypta a velikého města Kairu. Onomastický materiál získaný excerpcí je podroben lingvistické analýze. Výzkumná část práce se soustředí na antroponyma a toponyma, na jejich roztřídění do požadovaných skupin a též na onomastický rozbor. Součástí práce je i statistika s procentuálním vyjádřením, které se opírá o excerpcí získaná propria.
|
|
|
Výslovnost vlastních jmen v tlumočnickém procesu
Chvojková, Kristýna ; Duběda, Tomáš (vedoucí práce) ; Sitařová, Kateřina (oponent)
Tato práce se zabývá výslovností vlastních jmen při simultánním tlumočení z francouzštiny do češtiny. Je rozdělena na dvě části: první, teoretická část pojednává o definování, kategorizaci a funkcích vlastních jmen, jak je udává odborná literatura. Dále je pozornost věnována přejímání výpůjček z jiných jazyků a na závěr specifikům simultánního tlumočení jmen. Praktická část se pak věnuje rozboru antroponym (šest set položek) přetlumočených na plenárních zasedáních Evropského parlamentu. Cílem výzkumu je určit, podle jakých zásad se výslovnost jmen při tlumočení do češtiny adaptuje, jak jsou přetlumočená propria srozumitelná a rovněž zda je v Evropském parlamentu zvykem přechylovat ženská příjmení. Výsledky ukazují, že převažujícím způsobem adaptace je fonologická aproximace, což odpovídá normě. Dalšími významnými principy jsou zachování původní výslovnosti a výslovnost podle písemné formy. Původní výslovnost se přitom častěji vyskytuje u francouzských jmen, zatímco u anglických a německých je obvyklejší výslovnost podle psané podoby. Většina ekvivalentů je srozumitelná - nesrozumitelných je 7-11 %. Více zkomolených provedení se překvapivě objevuje mezi jmény z častých evropských jazyků než mezi ostatními jmény ve vzorku. Co se týče přechylování, převládá tendence vyslovovat příjmení v základní...
|
|
|
Výslovnost vlastních jmen v tlumočnickém procesu
Chvojková, Kristýna ; Duběda, Tomáš (vedoucí práce) ; Sitařová, Kateřina (oponent)
Tato práce se zabývá výslovností vlastních jmen při simultánním tlumočení z francouzštiny do češtiny. Je rozdělena na dvě části: první, teoretická část pojednává o definování, kategorizaci a funkcích vlastních jmen, jak je udává odborná literatura. Dále je pozornost věnována přejímání výpůjček z jiných jazyků a na závěr specifikům simultánního tlumočení jmen. Praktická část se pak věnuje rozboru antroponym (šest set položek) přetlumočených na plenárních zasedáních Evropského parlamentu. Cílem výzkumu je určit, podle jakých zásad se výslovnost jmen při tlumočení do češtiny adaptuje, jak jsou přetlumočená propria srozumitelná a rovněž zda je v Evropském parlamentu zvykem přechylovat ženská příjmení. Výsledky ukazují, že převažujícím způsobem adaptace je fonologická aproximace, což odpovídá normě. Dalšími významnými principy jsou zachování původní výslovnosti a výslovnost podle písemné formy. Původní výslovnost se přitom častěji vyskytuje u francouzských jmen, zatímco u anglických a německých je obvyklejší výslovnost podle psané podoby. Většina ekvivalentů je srozumitelná - nesrozumitelných je 7-11 %. Více zkomolených provedení se překvapivě objevuje mezi jmény z častých evropských jazyků než mezi ostatními jmény ve vzorku. Co se týče přechylování, převládá tendence vyslovovat příjmení v základní...
|
|
| |
|
|
Asociační funkce vlastních jmen v literatuře
Dvořáková, Žaneta
Asociační funkce podle naší definice odkazuje na reálné osoby/místa nebo na osoby/místa známé z jiných literárních děl či z kulturní tradice. Jména s asociační funkcí přitom nemusejí být shodná se jmény, na něž odkazují, ale mohou se jim pouze podobat. Základem asociační funkce je přitom rozpoznání a pochopení aluze, nalezení vztahu mezi literární postavou (a jejím jménem) a jejím reálným předobrazem. V literatuře je nejčastější situace, kdy má fiktivní postava fiktivní jméno. U literárních míst je tomu naopak, těm je většinou ponechán autentický název. Při analýze je třeba myslet na to, že každé jméno je součástí struktury jmen v textu, není izolované, a proto je třeba ho vykládat v kontextu celého díla. I ke jménům s potenciální asociační funkcí bychom měli přistupovat s jistou obezřetností – ne každá románová hrdinka jménem Eva musí být nutně spojována s biblickou pramáti a ne v každém Adolfovi musíme hledat Hitlera.
|
|
| |
host ::
RSS.